Divadlo | 1959–1969

Na přímluvu herce Jana Wericha nastupuje jako jevištní technik v Divadle ABC. Pod vlivem této práce se rozhoduje „jít k divadlu“.

Nastupuje jako jevištní technik v Divadle Na zábradlí. Později smí pracovat jako dramaturg a asistent režie. Autorsky spolupracuje na několika divadelních hrách. Seznamuje se také s režisérem Janem Grossmanem, který ho autorsky vede. Zároveň působí v Městských divadlech pražských jako asistent Alfréda Radoka, jednoho z nejvýznamnějších českých divadelních režisérů.

Premiéra hry Zahradní slavnost v Divadle Na zábradlí (režie Otomar Krejča). Snaživý Hugo Pludek rychle pochopí zákonitosti úspěchu a díky umění přizpůsobit se a oslňovat prázdnými frázemi ovládne svět zahajovačů a likvidátorů. Ve víru kariérních mechanismů ale promrhá svou vlastní osobnost, kterou možná nikdy neměl. Díky ohlasu hry, pokládané za originální českou variantu absurdního divadla, se rázem stává jednou z nejvýraznějších postav české kulturní scény.

Po osmileté známosti svatba s Olgou Šplíchalovou (nar. 11. 7. 1933). Manželství vydrží více než třicet let.

První zahraniční úspěch – německá premiéra Zahradní slavnosti v Schillerově divadle v Západním Berlíně. Vstup na mezinárodní divadelní scénu zprostředkuje Klaus Juncker z německého nakladatelství Rowohlt. Juncker se stává Havlovým přítelem, celoživotním literárním a divadelním agentem, v těžkých dobách důležitým kontaktem se svobodným světem.

Premiéra Vyrozumění (režie Jan Grossman), hry o mechanismu moci, v níž se zavádění umělého jazyka ptydepe stane prostředkem byrokratického ovládání společnosti.

KALOUS (vstane) Mohl byste nám říct, které je nejdelší ptydepové slovo? (Usedne)
PERINA Zajisté. Je to označení pro rorýse říčního, které má 319 písmen. Avšak dál: jak ptydepe řeší problém přehlednosti a vyslovitelnosti takto dlouhých slov? Jednoduše: písmena jsou prokládána i uvnitř slova tu a tam mezerami, takže slovo je tvořeno potom vlastně určitým větším nebo menším počtem takzvaných podslov. Přitom ale ani délka slov - jako ostatně nic v ptydepe - není náhodná. Slovní zásoba ptydepe je totiž budována podle zcela logického principu: čím obecnější význam, tím kratší slovo. Tak například dosud nejobecnější známý pojem, totiž „cokoliv“, se v ptydepe řekne gh, tedy slovem o pouhých dvou písmenách. Existuje sice slovo ještě kratší, totiž f, to však nenese zatím žádný význam. Jestlipak by mi někdo z vás mohl říct proč? No?
(Hlásí se jediný Kalous)
Tak Kalous!
KALOUS (vstane) Prosím, to je rezerva pro případ, že věda objeví něco ještě obecnějšího než „cokoliv“.

Stává se členem redakční rady literárního měsíčníku Tvář. Otevřeně kritické ovzduší časopisu brzo naráží na oficiální instituce. VH vystupuje na jeho obranu, organizuje petici proti jeho zrušení a poprvé se tak veřejně angažuje jako občanský aktivista. Moc je ovšem silnější, Tvář na začátku roku 1966 končí.

Vydává svou první knihu, sborník Protokoly, obsahující texty her Zahradní slavnost a Vyrozumění, soubor grafických básní Antikódy a další texty.

Absolvuje dálkové studium DAMU, obor dramaturgie. Obsah diplomové práce tvoří vlastní hra Eduard (později uvedena jako Ztížená možnost soustředění) a její teoretický rozbor.

Projev o potřebě svobody tvorby na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů, počátek veřejného angažmá VH v "pražském jaru", procesu obrody české společnosti.

Během událostí tzv. pražského jara patří VH k těm, kteří chtějí více než jen reformovat komunismus. Přes střízlivý odstup od rozjitřených, revoltujících nálad společnosti, energicky pokračuje v zápasu o existenci pozastaveného kritického časopisu Tvář, zapojuje se do reforem ve Svazu spisovatelů, spoluzakládá Kruh nezávislých spisovatelů, stává se předsedou Koordinačního centra nezávislých organizací, sdružujícího rodící se opoziční síly, především KAN, svaz bývalých politických vězňů K231 a sociální demokracii. Kromě toho píše do Literárních listů článek Na téma opozice, v němž navrhuje fakticky zrušit mocenský monopol komunistické strany.

V Mnichově umírá strýc Miloš Havel.

Premiéra hry Ztížená možnost soustředění, založené na motivu umělé inteligence, karikující „robotizaci“ lidské existence.

HUMLOVÁ Třeba ji ve skutečnosti miluješ –
HUML Víš přece, že ji nemiluju! Jenom mě pohlavně vzrušuje a ani to už ne tolik jako na začátku.
HUMLOVÁ No jen aby! A co říkáš, když se tě ptá, jestli ji miluješ?
HUML Pokud to jde, snažím se obrátit hovor jinam. Vezmeš si taky?
HUMLOVÁ Správně! Můžeš mi namazat –
HUML (maže housku medem) Párkrát mě ovšem přitlačila ke zdi, takže jsem musel dát kladnou odpověď.
HUMLOVÁ Ze srdce to ale nešlo, viď?
HUML Ne. Tumáš – (Podá Humlové housku, kterou namazal)
HUMLOVÁ Ty, Edo –
HUML Hm –
HUMLOVÁ Slib mi, že to už konečně nějakou vhodnou formou uzavřeš! Nemůžem přece takhle žít! Trpím tím víc, než si myslíš. Nejhorší to je vždycky takhle navečer, když sedím doma, zašívám ti ponožky nebo spodky a vím přitom, že jsi s ní, veselíš se, utrácíš naše peníze, vozíš ji naším autem, líbeš se s ní - (Pauza, snídaně pokračuje) Asi ti to připadá hloupé, ale víš, co mě v takových chvílích nejvíc pronásleduje?
HUML Copak?
HUMLOVÁ Představa, že s ní třeba právě spíš!
HUML Víš dobře, že s ní nespávám často, nemáme přece kde. Většinou to končí jen líbáním, nejvýš nějakým tím saháním na ňadra. Podej mi housku!

Jarní pobyt v USA, kde se účastní premiéry Vyrozumění v New Yorku, kontaktuje se s čs. intelektuálním exilem, navazuje na americkou orientaci svého otce a je inspirován americkou kulturou šedesátých let (hudba, hnutí za lidská práva, hippies). Brzy po návratu se vydává na cestu po západní Evropě.

V létě 1968 (ještě před srpnovou invazí) odchází z vlastního rozhodnutí z místa dramaturga Divadla Na zábradlí. Stává se spisovatelem na volné noze.

Dramatické dny srpnové okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy zastihují VH v severočeském Liberci. Intenzivně se zapojuje do občanského odboje a píše pro vysílání Československého rozhlasu sérii prohlášení o potřebě a možných formách odporu proti okupaci. V rozhlase je čte jeho přítel herec Jan Tříska.

Hledejte nové nápady jak bojovat! Organizujte se, zajišťujte si mezi sebou spojení, zakládejte akční buňky, koordinujte jejich činnost, navazujte síť spojů, postupujte organizovaně. Spojujte své úsilí. Šetřme své síly. Jedna výzva, kterou podepíše celé město a uslyší ji celý svět, je účinnější než deset výzev izolovaných a křížících se. (…) Jsou situace, kdy lze pravdě nejlépe sloužit lstí. Vymýšlejte takové lsti. Ať zvítězí intelekt nad brutalitou, humanita nad zvířeckostí, solidarita nad rozkazem, disciplína svědomí nad disciplínou pistole. Naše věc musí zvítězit, byť možná způsobem, jakým nikdo nepředpokládal, že by zvítězit mohla. Snad tím zapíšeme do dějin lidstva poučení, které bude užitečné pro všechny, kteří by kdykoli a kdekoli chtěli plivat na svobodu kohokoliv tak, jak se na ni pokoušejí plivat v naší zemi naši okupanti. (23. srpna 1968)